Těhotenství a porod jsou pro každou ženu velmi citlivá období. I s ohledem na měnící se hladinu hormonů můžeme prožívat pocity zranitelnosti, někdy až bezmoci. V tomto období je poměrně snadné pochybovat o sobě (obzvlášť pokud je to podpořeno názory lékařů a dalších odborníků, které jsou protichůdné k tomu, co cítí a chce žena), mít strach nebo vnímat jakoukoliv ze široké škály emocí.

Pokud v tomto citlivém období, zejména pak v průběhu porodu, zažijeme stresovou situaci podpořenou tlakem, manipulací nebo nedůvěrou, může se do těla i mysli ženy zapsat trauma, tedy porodní trauma, které je v následujících projevech možné charakterizovat jako posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD).

Porodnické násilí v českých porodnicích

Ze zkušeností komunitních porodních asistentek, dul, i z naší vlastní zkušenosti (sdílení žen na seminářích Metody dosycení) vidíme, kolik žen odchází z porodnic s traumatem. Mnoho z nich svůj prožitek vnímá podobně, jako by byly znásilněné. Vnímají narušení integrity vlastního těla anebo pocity jakéhosi uzmutí, ukradení svého porodu. Přitom rozhodující není ani tak způsob, jakým přesně porod proběhl, ale spíše to, jakou optikou ho žena vnímala a vnímá – zda držela otěže svého příběhu ona, nebo se jí „to stalo“.

A protože jsme každá jinak citlivá, může se stát, že i zdánlivě málo stačí k tomu, aby se žena cítila obětí porodnického násilí. Nicméně všechny pocity jsou samozřejmě legitimní. Chci zde tedy zdůraznit, že je v pořádku každý jednotlivý způsob, jakým svůj prožitek vnímáme a hodnotíme. Každá jsme jiná a každá potřebujeme něco jiného, bez ohledu na názory okolí spojené s nadlehčováním, bagatelizací nebo zesměšňováním.

Tedy i slovo trauma vnímáme každá jinak a můžeme ho spojovat úplně s jinými (řekněme brutálnějšími) prožitky než s tím, co jsme zažily. I drobná odchylka od toho, jak jsme si to přály nebo představovaly (např. porod císařským řezem) může zanechat šrám na duši, i když racionálně si ji dokážeme ospravedlnit a nad mnohým mávnout rukou. Ale naše emoce a zejména pak tělo mluví úplně jinak…

Dle britské studie uvedlo 43 % žen oslovených ve čtyřech porodnicích negativní/traumatické reakce spojené s předchozím porodem. 74% z nich pokračovalo/znovu zaznamenalo nepříznivé reakce v současném těhotenství.

Nejčastěji uváděnými traumatickými reakcemi byly potíže při vybavování si předchozího porodu (předchozích porodů), vyhýbání se vzpomínkám s ním/nimi spojeným/i a úzkosti spojené s těmito vzpomínkami, když byly vyvolány.

Zdroj: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/27428096/

Pojďme se podívat na to, jak může nepříjemný zážitek z porodu dítěte ovlivnit fyzické zdraví, psychickou pohodu a život ženy celkově, včetně partnerského života.

Co může žena s porodním traumatem prožívat?

  • Pocity viny a strachu (z možného opakování), selhání, bezmoci, ponížení, znásilnění
  • Deprese, úzkosti, panické ataky a další psychické výkyvy
  • Nechuť se milovat, stažené tělo – od bolesti jizvy, přes stažený podbřišek až po vaginismus
  • Potřeba být neustále ve střehu, tendence vše mít pod kontrolou, nedůvěra (zejména v muže, pokud se porodu zúčastnil porodník, což negativně ovlivňuje partnerský vztah), chybějící pocit bezpečí
  • Pocit nedůvěry v partnera, pokud žena cítila chybějící ochranu a zastání během porodu
  • Zdravotní potíže a nemoci (vaginální mykózy, záněty močových cest a ledvin, bolestivý cyklus a problémy s oblastí pánevního dna)
  • Narušenou důvěru v sebe a těžké přijímání mateřské role
  • Problémy s kojením
  • Problematický vztah s dítětem
  • Odpojení od těla a svých potřeb a apatický přístup k sobě nebo k dítěti
  • Pocit, že je něco špatně, nervozita, úzkosti
  • Pocity vzteku (mnohdy na partnera) nebo výbuchy hněvu směrem k dětem, jejichž příčinu nedokážeme identifikovat

Projevy lze spatřit i u dětí

Traumatický porod se samozřejmě může projevit v emocích a chování dítěte / dětí. Jedním z prvotních projevů je často neklidné spaní a neustálá potřeba kontaktu. Zároveň tedy platí i to, že porod mohl probíhat bez zásahů a medikace, nicméně po něm bylo dítě separované, což je traumatické nejenom pro něj, ale i pro matku (byť ona zvládá racionalizovat, a tedy potlačit emoce s odloučením spojené)

Někdy jsou následky traumatického porodu u dítěte zaznamenatelné až s odstupem času, kdy si ne vždy více či méně náročné projevy spojíme se zážitky z prenatálního období, porodu a raného období po něm. Přitom může jít o projevy traumatu prožitého dítětem samotným, stejně jako o somatizování projevů u matky – respektive jako reakce na ni.

Může sem patřit silná separační úzkost, plačtivost, KISS syndrom, nespavost a další. Více mechanismu vzniku traumat a podvědomých přesvědčení vzhledem k poporodnímu období si můžete přečíst například v článku Čtvrtý trimestr u miminka.

A protože jsou děti velmi citlivé na naše nastavení a emoce, jakýkoliv progres u nás přináší změnu i k nim. Tedy uvolnění našich potlačených emocí přináší uvolnění i jim – lepší spánek, méně časté nebo intenzivní záchvaty vzteku, zvládání pobytu bez přítomnosti mámy (separací jako jsou hlídání u babičky/tety, školka, škola), integrace pocitů důvěry a bezpečí (některé děti mají sklony k nočnímu pomočování se).

Jak s traumatem a posttraumatickým stresem zacházet?

Zcela klíčovým momentem v léčbě jakéhokoliv traumatického zážitku je přiznat si a přijmout, že se daná situace skutečně stala. V případě traumatu z porodu může být tato část poměrně těžká právě z důvodu časté racionalizace (hlavně, že je dítě živé), bagatelizace rodinou nebo zlehčování situace ve společnosti. Sama žena si může pocity selhání vyčítat, anebo raději nepřiznávat, je třeba moc ráda za zdravé miminko, ale přitom je nešťastná – k tomu se třeba cítí i nevděčně a podobně. Jak už bylo zmíněno, to vše jsou pocity s PTSP spojeny. Přijetí je základ k vykročení na cestu uzdravení.

Někdy již samotné uvědomění, že moje nepříjemné pocity, emoce a chování NEJSOU MOJE VINA, ale ve své podstatě následek nešťastného sledu událostí, může být velmi ulehčující.

Bolavé emoce se v nás ukládají a volají po uvolnění

Zažité bolestivé situace s sebou nesou také bolestivé emoce. Strach z opuštění, odmítnutí nebo i boj o život, smutek, bezmoc, vina – to jsou ty nejčastější, které nás ženy provází. Pokud se ocitneme v situaci, která v nás spustí tyto (i jiné) emoce, a my nejsme schopné je v tu chvilku integrovat, přijmout, plně prožít, pomyslně se v nás uloží a čekají na uvolnění. Jenomže nám už se do toho obvykle nechce, a pokud vědomě chce, naše podvědomí nás mnohdy v rámci ochrany před opakovaným zraněním nepouští – odvádí pozornost, bagatelizuje, ignoruje…

Jenomže naše emoce v nás stále čekají a vysílají signály, že potřebují pozornost. Jsou naší sou-částí, dílkem v našem příběhu, a jejich odmítáním či ignorováním odmítáme i kousek nás samých. To se projevuje výše zmíněnými symptomy – zdravotními potížemi, návaly úzkostí, bolestnými prožitky ve vztazích a podobně.

Potřebujeme se uvolnit v bezpečném prostředí

Abychom se mohly upřímně podívat na tato zranění, nezřídka kdy velmi hluboko utržená, potřebujeme se uvolnit, aby nás naše podvědomí pustilo – aby si pomyslně řeklo, že je v pořádku se konečně podívat na celou situaci otevřeně, v bezpečném prostředí.

Při léčení traumatického zážitku je lépe uvolnit nejen mysl, ale i tělo, protože i to si samozřejmě stres nese v sobě. Pokud se nepodaří uvolnit ho v podstatě bezprostředně po traumatickém zážitku, obvykle je třeba mu rovněž pomoci. Stažení, u žen zejména v oblasti šíje a pánevního dna, ovlivňuje somatické i psychické zdraví samo o sobě. Propojení terapie tělesné i duševní je tak logickou cestou v rámci holistického přístupu ke zdraví.

Metoda Dosycení – ženská podpora, uvolnění těla a mysli, hojení duše

Vytvořily jsme metodu, kterou jsme samy hledaly. Propojuje ženskou niternou potřebu sdílení a léčí již skrze samotné pochopení, že v tom nejsme samy, a třeba i nová uvědomění skrze formulace ostatních, které řeší podobné problémy. Jedním z témat, kterým se věnujeme, je právě uvolnění a přepis porodního traumatu v našem emočním systému.

Zavěšení v hamakách, dlouhých šálech, umožňuje tělu hluboce se uvolnit a zklidnit nervovou soustavu, a jemné pohupování spolu s naší ženskou podporou navozuje kýžené pocity bezpečí. Můžete se tak zcela uvolnit a VELMI JEMNĚ, aniž by došlo k retraumatizaci, tedy znovuprožívání nepříjemného, se každá sama za sebe dostat do svého podvědomí. Tam si prožijete svůj porod hojivý, léčivý, narovnáte ve svém těle rovnováhu a dostanete se znovu do harmonie. Spolu s tím zharmonizujete zdraví své a mnohdy i zdraví a psychiku svého dítěte/ dětí.

Dalšími způsoby, jak jemně uvolnit zažitý stres, strach či bolest, jsou samozřejmě individuální terapie. Můžete si jí rovněž projít s námi, nebo s terapeutem či terapeutkou, která vám bude vyhovovat. Dobré zkušenosti máme s terapií emočním uvolněním, kraniosakrální biodynamikou, somatic experiencing a kineziologií.

Ať už si vás zavolá Metoda dosycení nebo jiný způsob, jak se s bolestivým zážitkem vyrovnat, přejeme vám, abyste svůj porod na konci této cesty vnímala jako posilující, možná i poučný, zážitek, a hlavně – nevzdávala to. Není ok se dlouho necítit ok. A náš vzkaz na závěr: nemusíš na to být sama.