V naší současné kultuře obvykle nemáme jako budoucí maminky mnoho příležitostí k učení se tomu, jak porodit v něžnosti a lásce, jak pečovat o děti v souladu s naší intuicí, mnohdy se ani nikdy během života před mateřstvím nestaneme svědkyněmi kojení ve svém okolí. Tak nám zkrátka chybí možnost okoukat, co a jak. To se z mého pohledu velmi projevuje i na našem vztahu ke kojení. Pro mnohé z nás je kojení tak trochu děsivé právě pro to neznámo, které ho obklopuje. A možná také pro naši podvědomou nedosycenost vzniklou na základě minimální podpory kojení ještě z dob, kdy jsme samy jako miminka potřebovaly ukojit svou touhu po výživě a kontaktu od svých maminek a ne vždy se nám jí dostalo.

Nyní řešíme jako novopečené maminky vztah, péči a potíže s kojením se svými dětmi, slýcháme často protichůdné informace od blízkých žen, zdravotnic a dokonce zdravotníků a někde v nás se ještě ozývá hlásek náš, který je nejistý, třeba i přehlušený.

Kojení jako příležitost k sebe-zkoumání

To vše, často ve spojení se stresem způsobeným nejrůznějšími vlivy (například vztahy s okolím, partnerem, komplikovaným porodem, separací po porodu, únavou, tlakem na vážení před a po kojení, nesmyslnými intervaly mezi kojením, nevhodnými komentáři a hodnocením…) „vyrobí“ problém, který se projeví právě na tom místě, které zaručeně žádná z nás nepřehlédne – na kojení. Na jedné z našich nejintimnějších a nejniternějších životních i tělesných oblastí. Na našem aktu výživy, životního proudu, vztahu k našemu dítěti / dětem, sama k sobě.

Díky kojení tak dostáváme příležitost podívat se na zranění a disharmonie v nás a kolem nás a vyléčit je svou pozorností, uvolnit je, napravit. Při řešení problémů týkajících se tak hluboké záležitosti, jakou kojení bezpochyby je, nelze předpokládat jednoduché univerzální řešení pro každou jednotlivou komplikaci. Kojení je nejen o výživě, ale také o kontaktu, vztahu mezi matkou a dítětem, ale také o vztahu ženy sama k sobě, k ženství a mateřství jako takovému.

Kojení jako příležitost k sebe-zkoumání

Možné příčiny problémů s kojením

Na jedné straně mohou mít potíže s kojením příčinu, řekněme v „technické rovině“, a tak jsou s pomocí laktačního poradenství poměrně jednoduchým způsobem, „technicky“ řešitelné. K jejich poléčení stačí zařadit určitá režimová opatření s velkou dávkou trpělivosti. Mnohdy i zde postačí upravit jaksi zkreslené představy o soužití s novorozencem (potřeba kontaktu, kojení na požádání atp.). To ovšem neznamená, že je jejich řešení pro ženu, její děťátko, potažmo laktační poradkyni, snadné. Jedná se například o kojení s kloboučky doporučené některými zdravotníky a jejich mnohdy dlouhé odbourávání, nejrůznější (a stále častější) potravinové intolerance, úpravu zafixovaného přisátí, které není úplně ideální, či bolest způsobenou přemnožením kvasinek, ucpaným mlékovodem, záněty a další.

Na straně druhé jsou však problémy s kojením zdánlivě nepochopitelné, „technická“ řešení na ně nezabírají, nebo jen na chvíli. Pak je na místě podívat se hlouběji, do psychiky ženy, do jejího podvědomí a rodinného systému. 

Nicméně ani problémy z první skupiny nevzniknou samy o sobě, jen tak, a prozkoumání jejich prvotních příčin doporučuji v každém případě jakožto vyslyšení našeho těla po volání o pozornost, třebaže jeho projevy se jednoduše vyřešily – tentokrát.

Emoce jsou vodítkem

Mnoho „nevysvětlitelných“ potíží souvisejících s kojením (a nejen s ním), respektive projevujících se jako problémy s kojením, leží v emocionálním rozpoložení ženy a dítěte během těhotenství, porodu a bezprostředně po něm. V některých případech se dostáváme až do rodově předávané zátěže skrze buněčnou paměť a podvědomá přesvědčení v podvědomí (mateřství je těžké, kojení problémové, nepřijetí mateřství, já stejně kojit nebudu, protože moje máma, babička … také nekojily apod.).

Kde a jak hledat kořeny problémů s kojením?

Některá miminka reagují na často potlačený stres z odloučení – obvykle na straně matky i dítěte. Naše instinkty v takové situaci křičí ve strachu ze smrti miminka: „Porodila jsem a nemám dítě – zemřelo tedy?!“ Miminko zase může prožívat neúnosný strach o život: „Jsem velmi zranitelné a bez matky zemřu.“ (podrobněji jsem to rozebrala v článku o čtvrtém trimestru.

V citlivých chvílích, kdy dochází ke vštěpování a ukládání všeho, co se děje, do paměti miminka, v době, kdy v ideálním případě spočívá nahé přímo na nahém těle své matky a ladí se na rytmus jejího srdce, pomalu dochází také k prvnímu přisátí. Pokud se přisátí podaří (a když dítě necháme v klidu u své matky, je obrovská šance, že ano), dostává signál, že je vše v pořádku, a způsob, jakým se přisálo, bude nejspíš instinktivně opakovat. Avšak pokud k přisátí v prvních hodinách po porodu nedojde a dítě místo toho prožije separaci a strach, je možné, že se v něm tento strach a stres uloží. Projevovat se pak může různě. Od enormní potřeby kontaktu a potřeby vyplakání se v náruči svých rodičů, po odmítnutí života, které se může projevit například upadnutím do hlubokého spánku a sníženou nebo chybějící potřebou výživy. Laktace klesá, miminko má hlad, pláče, ale nedaří se mu přisát nebo se přisává jen na malou chvilku a podobně. Není tomu tak samozřejmě vždy a hledání příčiny vyžaduje v každém případě zcela individuální přístup. Problémy s přisátím se samozřejmě mohou objevit i po porodu bez separace. 

V takových případech, kdy mají problémy hlubší kořeny a zmíněná „technická opatření“ nestačí, využívám metody terapie emočním uvolněním. Emoce, které žena zažívá v souvislosti se svým nynějším problémem, nás zavedou k místu v jejím příběhu, kde je žena výrazněji zaznamenala poprvé. Tam obvykle nalezneme nezpracovaná témata, která ji ale podvědomě trápí a ovlivňují. Pomocí konstelační vizualizace pak uvolníme tyto emoce z organismu, vyslechneme a přepíšeme emoční otisk a tak ovlivníme i limbický systém. Obdobným způsobem lze řešit potíže, které trápí miminko – přes jeho matku.

Proč se miminko nepřisává - psychosomatická příčiny, příklad z praxe

Příklad nepřisávajícího se miminka

V jednom z takových případů jsme se s ženou dostaly k tomu, že obdobné pocity zoufalství a bezmoci, jaké zažívá ve spojitosti s plačícím miminkem, které má potíže s přisátím, zažívala během těhotenství ve spojitosti s komplikovanou pracovní situací, kdy byla manipulována k opuštění zaměstnání, které ji bavilo a naplňovalo. Její těhotenství se stalo jakousi zvláštní zástěrkou zřejmě celé řady důvodů a situace se dostala až k soudu. 

V rozhovoru se ženou jsme se dostaly k tomu, že dopis o plánovaném termínu soudního řízení se zaměstnavatelem obdržela jen pár dní před mojí návštěvou – a že vlastně až den po obdržení pozvánky k soudnímu řízení se miminko začalo chovat uvedeným způsobem. Tím projevovalo stres a zranění své maminky, a to v takové intenzitě, že si mě zavolala na laktační poradenství. 

Ve vizualizaci se ženě podařilo podpořit svou sílu, zvětšit se, a tak mohla sdělit všem dotčeným situací v zaměstnání, co jí leží na srdci. Už to v sobě nemusela dusit, dovolila si přijmout své emoce, uvolnit je a připravit se na setkání u soudu. Během tohoto procesu se miminko přisálo a na prsu spokojeně usnulo.

Psychosomatická příčina opakujícího se zánětu prsu při kojení, příklad z praxe

Příklad opakujících se zánětů v prsu

Žena v druhém příkladu, stejně jako v předchozím, si prožila hezký porod. V tomto případě domácí, hladký, laskavý a bez komplikací, mimo jiné se mnou, jakožto dulou, po boku. Miminko měla stále u sebe a kojila na požádání. Přesto se jí už pár dní po porodu začaly v levém prsu objevovat zatvrdlinky, náběh na zánět a miminko se k prsu obtížně přisávalo. 

Klasické „technické“ rady pomáhaly pouze dočasně a evidentně neřešily příčinu. Opět jsme se tedy v rozhovoru přes emoce dostaly k jádru. V tomto případě volaly o pozornost přímo emoce této ženy. Zřejmě již v dětství přijala za pravdu některé programy, které pravděpodobně viděla i u své maminky. Třeba, že nemá dělat „zbytečně dusno“ a že má být „hodná holka“. A tak si nedovolovala prožívat emoci, kterou považovala za negativní a nežádoucí – hněv, vztek. Ale byl to, alespoň částečně, právě její posilující porod, který ji ve své autenticitě podpořil a její podvědomí tak získalo zcela nepřeslechnutelný hlas a přineslo skrze kojení příležitost k rozklíčování toho, co ji provázelo takřka celý dosavadní život. Během rozhovoru se vypovídala, dovolila si naštvat se a „vypustit páru“, vypustit jakoby zaseknutý hněv. Rozproudila tak opět tok své životní energie. A miminko se při povídání přisálo a na prsu spokojeně usnulo.

Ať už se problém projevuje skrze kojení nebo opakující se zdravotní potíže vás či vašich dětí, jeho jádro může ležet v podvědomí a emocích, které volají o vyslyšení a přijetí. Pokud byste si přála naslouchat jim se mnou, můžete si o terapii emočním uvolněním přečíst, nebo se mi ozvat jakožto laktační poradkyni a dule.