Konečně! To, k čemu se žena (a obvykle také její více či méně široké okolí) upínala, je tu. Děťátko je na světě. Matka i dítě, stále v těsném propojení na tělesné (pupeční šňůra v případě vaginálního porodu) i duševní (přetrvávající společné emoční pole) úrovni, ale ve zcela nové dynamice. Aby mohlo dítě ven z matčina lůna, musela ho jeho matka vnitřně pustit, zahodit otěže kontroly a s důvěrou v sebe, své dítě a život sám prožít možná nejsilnější zkušenost svého bytí, ruku v ruce se zážitkem z vlastního narození. Vědomí smrtelnosti by se dalo krájet, hranice toho, co lze považovat za zvládnutelné, se posouvá.

Obzvlášť v případě prvorodičky může být skutečnost, že její (doposud částečně abstraktní) pojetí mateřství spočívá doslova na její hrudi, tak neuchopitelná, že ani slovy nelze vystihnout. 

Přirozený a harmonický proces spolupráce

Tělo ženy i miminka bylo v ideálním případě připraveno na spuštění porodu a jemný mechanismus v čele s přesně namíchaným, přirozeným hormonálním koktejlem způsobuje, mimo jiné, přesné vtiskávání všeho, co se děje, do tělesných buněk matky i dítěte. To čekají obrovské transformace doslova životadárných rozměrů. O těch si můžete přečíst v článku o čtvrtém trimestru u miminka

Rovněž jeho matka prochází mnohými procesy na všech úrovních. Po tisíciletí detailně propracovaný systém. Vůně, tělesná teplota, instinkty. Tělo nepřestává pracovat a v příznivých podmínkách, ve spolupráci s miminkem, hladce pouští placentu a zbytek plodového obalu.

Placentu je možné dále využít k posilnění, uchování jako lék, či rituálně vrátit zemi. Z plodového obalu, neboli amnionu, lze vytvořit krásnou vzpomínku ve formě obrazu, bubínku a podobně, třeba jako symbol spojení a zrození, kotvu pro dítě.

Přichází a dále pokračují nemalé změny. Zavinování dělohy, produkce mléka, možné krvácení…

Je nanejvýš žádoucí, aby bylo okolní prostředí podporující a příznivé pro hladký průběh a tiché klidné lazení se na novou dynamiku rodiny. Tlumené světlo a zvuky, matčina vůně a vůně miminka, KLID… To vše může velmi ovlivnit, jak už bylo zmíněno, nejen duševní pohodu všech zúčastněných. Právě atmosféru, jakési přítomné pole klidu okolo rodícího se života, může (a měla by) pomoci držet doprovázející osoba – dula, partner nebo jiná rodičkou vybraná osoba.

Období šestinedělí

V poporodním období se i přes veškerou snahu o harmonii a všechny podporující opatření mohou rovněž objevit těžkosti spojené se sžíváním se s novou rolí a novým človíčkem. 

O svůj hlas se může hlásit vlastní prenatální otisk ženy, zkušenosti a traumata, která si leckdy neseme z období raného dětství. Svoje může říct také stres ve spojení s těžkou životní situací – kupříkladu nepřítomnost partnera, finanční nejistota, stěhování během tohoto (pro mnohé) až překvapivě náročného období. Už samotné mateřství, v rané fázi někdy spojené s fyzickou bolestí, nedostatkem spánku, pocitem ztráty „svobody,“ klade zejména na ženu vysoké nároky. Stres, naše přesvědčení a vnitřní bloky způsobené potlačenou bolestí a našimi stíny spolu s nedostatkem odpočinku samozřejmě negativně ovlivňují i laktaci.

V období nitroděložního vývoje lze zřejmě nalézt dokonce kořeny problémů s kojením. Grof píše o prenatální zkušenosti, kdy mohlo dojít ke vzniku nějaké formy narušení absolutní harmonické jednoty s matkou, universem, narušení vnímání proudu hojnosti (Grof, 1993).

Svoje mohou rovněž říci pochyby a zklamání z průběhu porodu, který není vždy podle vysněných představ. Zdá se, že i užitá medikace během porodu (syntetický oxytocin, analgetika a další) může mít vliv na psychickou pohodu a počátky kojení, aniž by o tom někdo z přítomných zdravotníků ženu informoval. 

Kolotoč výčitek, pocitů viny a pochyb o vlastních kompetencích se tak snadno roztáčí. Není proto výjimkou, že se u matky objeví tzv. poporodní blues. Těžkosti jako je smutek, strach, nepříjemné představy o sobě či o dítěti, úzkosti spojené s novou životní rolí jsou zcela normální. Zbystřit je však na místě. Určitě je čas najít si odbornou pomoc, pokud žena zároveň necítí jiné než negativní pocity, nespí (ani když má možnost spát), nejí a podobně. 

Zazdrojovat se

Preventivně však působí právě péče a pozornost věnovaná matce, která je v ústřední roli. Tu je třeba opečovat, takzvaně zazdrojovat, aby ona sama mohla celistvě pečovat o své nově narozené dítě nebo děti, aby se na ně mohla plně soustředit. To znamená dostatek výživy, odpočinku, tepla, klidu, péče a PODĚKOVÁNÍ. Zkrátka za to, že je Matkou. Velmi nápomocná zde může být rodina a nejbližší přátelé – zejména babičky jsou mnohdy vyloženě vděčné za konkrétní úkoly typu poklidit, uvařit… Ale pozor, bez zátěže ženy, to znamená: jídlo ano, nevyžádané návštěvy a rady ne. 

Péče a odpočinek, který do šestinedělí vložíte, se vám vrátí v podobě rychlejšího zavinování dělohy a návratu orgánů na své místo, celkového hojení těla a větší duševní pohody. 

V mnohých kulturách je šestinedělí považováno za posvátné období, kdy pomalu doznívá otevření bran mezi životem a smrtí, které se otevírají při porodu, znovuzrozená žena-matka i miminko či miminka jsou energeticky velmi citliví a zranitelní. Proto jsou opečováváni v teple domova mimo okolní vlivy. Teplo a energie jsou jim postupně navráceny stravou, zavinováním bříška, pohodlím, odpočinkem a třeba i bylinnou napářkou a vlněnými ponožkami 🙂 

Rovněž po skončení šestinedělí velmi doporučuji dopřát si nějakou formu opečování ve formě masáže, třeba pravky nebo pomocí reboza, rituál zavinování a podobně. To vše podpoří hladký průběh začátků mateřství, je to vyživující investice do pohody celé rodiny.

Zhruba 1 z 5 žen trpí během těhotenství až 1 rok po porodu psychickou poruchou typickou pro toto období.
(Organizace Úsměv mámy)

Trauma spojené s porodem 

Necitlivé, ať už více či méně nutné, zásahy do průběhu porodu a rušení pocitu bezpečí během něho působí stres. Taktéž oddělení matky a dítěte bezprostředně po porodu oběma působí stres. 

Stres znamená zátěž pro celý organismus, který má i bez dalšího přičinění skutečně hodně práce. Oddělení matky od dítěte po porodu a některé, především necitlivě provedené, zásahy do porodu jsou tak moc v protikladu proti přirozenému sledu událostí, že mohou spustit celou řadu tělesných a duševních reakcí nazývaných trauma

To se nemusí objevovat přímo s extrémy jako je porodnické násilí. Stačí zdánlivě málo – necitlivá poznámka, hodnocení, nevyžádané rady či manipulace, jakékoliv „napomáhání“ běhu porodu bez souhlasu rodičky, rozhodnutí za ženu „pro dobro dítěte“ – to vše z vnějšího pohledu mnohdy neoprávněně. Avšak naše mysl ráda hledá právě ty „dobré důvody“, proč k traumatizujícím událostem došlo. 

Jako by tam, kde nebylo zbytí, kde nebyla jiná možnost, nebylo ani pro trauma místo. I z proto lidé dochází k rozkrývání traumatu a hledání řešení mnohdy zpětně, třeba i po uplynutí mnohých let. Protože k odkrývání příčin toho, jak se v souvislosti s bolestivým zážitkem cítíme, může docházet postupem času. A i to je samozřejmě v pořádku.

Trauma se ukládá do těla i mysli

Nicméně, ať už pro traumatické zážitky opodstatnění najdeme, nebo ne, jsou v nás, v našich tělech, uloženy. Mohou se projevovat zcela jasně, ovšem není to zdaleka pravidlem. Někdy jako bychom cítili snad unikající tok energie ze sebe sama. Únavu, výbušnost. Neschopnost se soustředit. Nutkání k úniku z reality… V souvislosti s porodním traumatem se tyto otisky mohou projevovat velmi tělesně – sníženým zájmem či přímo strachem či odporem k intimitě, pocity podobnými znásilnění, ukradení tělesné integrity

Milování může být pro ženu s takovou zkušeností nepříjemné až bolestivé, ta se pak „pro dobro vztahu“ třeba přemáhá, její strach z intimity se mísí se strachem z opuštění a ze samoty. A tak znovu zažívá velmi nepříjemné pocity, ty si opět vyčítá a pochybuje o sobě, opět postrádá pocit bezpečí – a dochází k retraumatizaci. Její zranění je prohlubováno. 

Zde je prevencí opravdu dobrá příprava k porodu. Ideálně vás, vašeho partnera či partnerky, popř. jiné doprovázející osoby. Informace a sebevědomí předchází panice a unáhleným rozhodnutím. Klid zase částečně předchází traumatickým zážitkům. 

Pokud tušíte, nebo už víte, že se vás trauma týká, buďte odvážná. Upřímnost sama k sobě je prvním velikým krokem, který vstříc sebe-léčení můžete udělat. Nemusí to být hned teď. Buďte k sobě laskavá. Pokud budete chtít a cítit se na další krok, ozvěte se někomu, kdo vám pomůže s těmi kroky dalšími 💜

Pro ženy s traumatizující zkušeností z porodu jsme připravily velmi citlivě vedený prožitkový seminář. Příp. si vás mohou zavolat individuální terapie zaměřené na psychiku i na tělo formou masáží. Obrátit se na nás můžou i ženy, které hledají dulu jako doprovod k porodu nebo mají zájem o předporodní přípravu. 

Jsme tu pro vás. S láskou, citlivostí a přijetím.